Zkoušeli jste si někdy položit otázku, co jsou pro vás morální zábrany? Jakou hranici už nejste schopni překročit? Co pro vás vlastně znamená jejich dodržování? Pokusme se zamyslet nad tím, zda naše základní hodnoty jsou tak pevné a neotřesitelné jak je prezentujeme. Pod pojmem mravní hodnota (inhibition morale) si můžeme představit téměř cokoliv. Od dodržování slušného chování, společenské etikety až po závažnější kodexy vyšších principů mravních. Uvědomme si však, že je to právě společnost a tudíž my sami, kdo právě takovéto principy utváří. Určitě není jednoduché kvantifikovat tyto hodnoty, ale pojďme se pokusit nad tím alespoň zamyslet. Podle mého názoru to možné je. Při pokusu určit jakousi ,,cenu“ za porušení své mravní hodnoty se můžeme naprosto oprostit od běžných peněžních jednotek. Není podstatné, zda budu tuto cenu vyjadřovat v penězích, diamantech či banánech. I třeba takový trosečník Robinson na pustém ostrově by nejspíš dokázal vyjádřit tyto hodnoty a zcela určitě by k tomu nepoužil peněžní jednotky, které by mu z jistých důvodů v dané chvíli moc nepomohly. Snažím se zde spíše popsat určitý princip, pomocí něhož je možné ohodnotit, respektive ocenit naše vnitřní hodnoty. Určitě se najde mnoho oponentů, kteří nejsou zastánci takto kardinalistického přístupu myšlení a budou rozhodně namítat, že pokoušet se určitým způsobem číselně kvantifikovat lež nebo řekněme v extrémním případě i třeba vraždu, je naprosto nemožné.
Pokud se však rozhodnu úmyslně porušit nějakou ze svých morálních zásad, dělám to s vidinou určitého užitku, jenž mi to přinese. Může se jednat, jak o užitek ve finanční, materiální ale i nemateriální podobě (např. milosrdná lež, zvýšení sociálního postavení ve společnosti atd.…). Nyní se už dostáváme k samotnému algoritmu výpočtu. Porušení vlastní zásady s sebou nese určité náklady (výčitky svědomí, provinění vůči sám sobě, vůči společnosti, v závažnějších případech riziko potrestání, dopadení a následného trestu). Hodnota těchto přečinů je však natolik subjektivní, ať už z titulu náboženského vyznání, výchovy nebo determinace prostředím, že lze jen těžko stanovit jakousi celospolečensky uznávanou hodnotu, která by se dala označit za ,,normální“ – běžnou.
Vezměme pro nás ,,doufám“ poněkud extrémní příklad: Proč se nájemný vrah rozhodne přijmout zakázku a jak vlastně utvoří cenu za svojí službu? Pokud připustíme jistou nedokonalost trhu tohoto statku (nájemných vražd), těžko asi najdete ceník různých společností a živnostníků nabízejících tyto služby, popřípadě náklady na získání takovéhoto ceníku jsou natolik vysoké, že je nehodláme podstoupit, musí tato cena nějak vzniknout. Nájemný vrah si pravděpodobně sestaví určitou cost / benefit analýzu, kdy porovnává své náklady s výnosy. Mimo snadno kvantifikovatelných explicitních nákladů v podobě např. nábojů, zbraní a všeho ostatního co k činu potřebuje, musí vzít v potaz hodnotu nákladů v případě dopadení a následného trestu, potažmo střední hodnotu implicitních nákladů, která se dá například určit výpočtem E(X) ušlého zisku v případě dopadení, vnitřní morální náklady za odebrání svobody vynásobené pravděpodobností dopadení). E(C) = 
. Vycházejme z předpokladu, že takto jednající jedinec určitě preferuje současnou spotřebu před budoucí, tudíž patřičně diskontujeme výslednou hodnotu nákladů dle jeho subjektivní diskontní sazby d., která bude nejspíš velice vysoká. Další složkou jsou morální náklady. Každý určitě připustí, že jiné morální náklady za úmyslné zabití bude nést katolický kněz a jiné sériový vrah. Takže pokud tento příklad trochu zobecníme Nechť existuje určitá subjektivní hodnota, říkejme jí např. koeficient morality, Tato veličina je nadmíru subjektivní záležitostí a liší se jednak z titulu morálního přečinu, o němž se bavíme a pak samotnou moralitou jedince (jak daný člověk lpí na dodržování zásad mravní čistoty). Níže uvedený vzorec vyjadřuje, jakým způsobem je možné určit cenu za porušení této vnitřní zásady. Samotný koeficient morality se pohybuje v intervalu < 0 ;∞ ) a určuje míru averze k porušování zásad. Jeho absolutní hodnota nemá přímou vypovídací hodnotu, nicméně je možné ji použít ve srovnávání hodnot koeficientů různých subjektů. Nechť je další veličinou tzv. koeficient neřesti (převrácená hodnota km) udávající právě míru sklonu k porušení morálních hodnot.
Ukažme si to na příkladu, představme si silně morální ženu, vychovanou v klášteře, dodržující celý život celibát. Tato žena by za žádných okolností nepřipustila vydělávat si vlastním tělem, je to proti jejímu životnímu přesvědčení a je to pro ni natolik nepředstavitelné, že by raději zemřela.
Její koeficient mravnosti v tomto případě limití k nekonečnu 
a celkový morální náklad, který by mi přinesl tento počin je natolik velký, že ho není ochotna za žádných okolností připustit. Cena P →∞.
Nyní si představme téměř opak. Profesionální prostitutka, provozující toto řemeslo dnes a denně považuje svůj morální náklad za téměř zanedbatelný. Koeficient mravnosti (miru averze k porušení zásady) je možno u ní vyjádřit následovně: 
Nyní můžeme vypočítat relativní hodnotu tohoto koeficientu pomocí peněžních jednotek. Jako referenční hodnotu K použijeme vážený průměr cen za danou službu v okolí. ( Jako váhy je možné použít srovnatelnou kvalitu služby – věk, praxi, vizáž, atd.)
P= osobní cena za službu; K= vážený aritmetický průměr cen za službu v daném místě (= určitá referenční hodnota s kterou danou osobu srovnáváme)
tento výsledek můžeme interpretovat následovně: Míra sklonu k porušení morální zásady je mírně pod průměrem v porovnání se stejně jednajícími a srovnatelnými subjekty)
V dalším extrémním případě, kdy bychom uvažovali např. Ženu trpící silnou formou nymfomanie, závislou právě na výše uvedené činnosti limití její koeficient mravnosti téměř k nule. (koeficient neřesti k nekonečnu)
P … výsledná cena v podobě obětovaného nákladu na moralitu
K … referenční cena skutku (vážený průměr ceny statku v okolí)
(jako váhy wi jsou zde použity kvality statku – v našem případě např. věk, vzhled, praxe … – normované a kvantifikované) tím jsme z modelu odstranily veškeré vlivy okolí a diference mezi K a P bude označovat pouze rozdíl v hodnotě nákladů na porušení morální zásady)
(v obecném vyjádření: K = 1 )
… koeficient morality (míra averze k porušení morální zásady)
kn є < 0 ;∞ )
… jsem silně morální v dané zásadě
extrémní případ pro silně zásadové jedince
… porušení morální zásady pro mě nemá tak vysoké náklady
extrémní případ subjektu který nehodnotí dané morální hledisko
tak důležitě
kn … koeficient neřesti ( míra sklonu k porušení morální zábrany) = převrácená hodnota
koeficientu morality kn є < 0 ;∞ )
Při opakování tohoto jevu v čase je možno funkci nákladů popsat následujícím způsobem.
Zákon klesajících mezních nákladů na porušování morality
Tento zákon lze interpretovat následovně: S každou další jednotkou porušení vlastní morální zásady, subjektivní náklady za toto porušení klesají. Jedná se tedy o nerostoucí funkci. Tvar a sklon křivky záleží na samotném činu a na subjektivní zásadovosti jedince (lpění na dodržování zásad). V praxi to znamená, že pokud například někomu budu lhát poprvé, při dalším opakování mi to už přinese menší morální náklady (výčitky svědomí, pocit provinění) a při dalších opakování se náklady stále snižují.
(Na ose x je vyjádřeno množství porušení zásady a na ose y jsou náklady – jednotky v kterých vyjádříme náklady nejsou podstatné )